Vyhledávání

 Přednáška prim. MUDr. Otakara Nyče, Ph.D. "Antibiotika - principy používání, charakteristika základních skupin" poskytuje přehled hlavních skupin antiinfektiv, mechanismus a spektrum účinku, hlavní indikace, pozice v současné léčbě infekčních nemocí, výskyt nežádoucích účinků a další rizika spojená s jejich používáním.

Přednáška

Fyzioterapeutické principy manipulace s pacientem

 Prezentace o principech aktivní a pasivní imunizace pro studenty Epidemiologie ve 4. ročníku studia.

Očkování, vakcinace a imunizace

Termín „očkování“ je v našich podmínkách synonymem pro pojem „vakcinace“, který historicky souvisí se skutečností, že při prvním očkování proti variole E. Jennerem v roce 1796 byl v očkovací látce použit virus vakcinie. Tak vznikl v anglicky psané literatuře termín „vaccination“, který může být překládán do češtiny jako očkování nebo vakcinace.

Pojmy očkování a „imunizace“ se velmi často nejen v laické, ale i odborné veřejnosti zaměňují, přičemž každý z nich znamená něco jiného. „Očkování“ je chápáno jako proces vpravení vakcíny do lidského organismu. Aplikace vakcíny se dnes běžně provádí do svalu, pod kůži, do kůže nebo na sliznici, kdy se vakcíny aplikují sublinguálně nebo perorálně.

Naproti tomu pojem „imunizace“ je ve své podstatě vytváření nespecifické i specifické imunitní odpovědi v lidském organismu na vakcinální antigen, adjuvantní prostředky nebo na ostatní složky vakcíny.

Při „aktivní“ imunizaci se do organismu vpravuje antigen, na který se vytváří v imunitním systému očkované osoby imunitní odpověď. Prvotní reakce probíhá většinou v místě aplikace a ve spádové regionální mízní uzlině. Přibližně po jednom týdnu tato uzlina začíná komunikovat se slezinou při další produkci specifické (adaptivní) imunitní odpovědi. Z  uvedeného je zřejmé, že ne každé „očkování“ „imunizuje“. 

Vestibulární tonus a výpadek. Neurotransmitery vestib. systému. Emeze. Nauzea. Závrať - vertigo. Terapie.

Článek