Doc. MUDr. Dana Göpfertová, dana.goepfertova(at)lfmotol.cuni.cz

 Prezentace o principech aktivní a pasivní imunizace pro studenty Epidemiologie ve 4. ročníku studia.

Očkování, vakcinace a imunizace

Termín „očkování“ je v našich podmínkách synonymem pro pojem „vakcinace“, který historicky souvisí se skutečností, že při prvním očkování proti variole E. Jennerem v roce 1796 byl v očkovací látce použit virus vakcinie. Tak vznikl v anglicky psané literatuře termín „vaccination“, který může být překládán do češtiny jako očkování nebo vakcinace.

Pojmy očkování a „imunizace“ se velmi často nejen v laické, ale i odborné veřejnosti zaměňují, přičemž každý z nich znamená něco jiného. „Očkování“ je chápáno jako proces vpravení vakcíny do lidského organismu. Aplikace vakcíny se dnes běžně provádí do svalu, pod kůži, do kůže nebo na sliznici, kdy se vakcíny aplikují sublinguálně nebo perorálně.

Naproti tomu pojem „imunizace“ je ve své podstatě vytváření nespecifické i specifické imunitní odpovědi v lidském organismu na vakcinální antigen, adjuvantní prostředky nebo na ostatní složky vakcíny.

Při „aktivní“ imunizaci se do organismu vpravuje antigen, na který se vytváří v imunitním systému očkované osoby imunitní odpověď. Prvotní reakce probíhá většinou v místě aplikace a ve spádové regionální mízní uzlině. Přibližně po jednom týdnu tato uzlina začíná komunikovat se slezinou při další produkci specifické (adaptivní) imunitní odpovědi. Z  uvedeného je zřejmé, že ne každé „očkování“ „imunizuje“. 

Obecné otázky očkování, selhání, kontraindikace, reakce po očkování. Očkování proti jednotlivým nákazám. Strategie očkování, perspektivy použití vakcín v České republice. Očkování před cestami do ciziny, volitelná a povinná očkování u dětí a dospělých osob. Očkování mimořádná a zvláštní - při profesionální expozici. Kolektivní imunita a její význam.

Přednáška k problematice nozokomiálních infekcí. Jsou uvedena standardní epidemiologická opatření sloužící ke snížení rizika přenosu z poznaných i nepoznaných zdrojů infekce ve zdravotnickém zařízení, a která jsou doporučena pro všechny ošetřované pacienty s ohledem na jejich diagnózu nebo infekční stav. Mytí rukou a nošení ochranných pomůcek. Bezdotyková technika převazu. Vzdušná a kontaktní bariérová opatření .
 

Prezentace uvádí historii aseptických praktik v lékařství. Je probrána správná technika mytí rukou a praktické poznámky k použití dezinfekčních prostředků. Přednáška je doplněna obrázky  a fotografiemi ukazujícími kritická místa v přenosu a šíření nozokomiálních infekcí. Součástí  prezentace je malý test k vyhodnocení vlastních znalostí  o riziku vzniku a šíření nozokomiálních infekcí.

V přednášce jsou uvedeny nejčastěji hlášené infekční choroby v České republice v posledních letech. Jsou uvedena komentována oficiální data  státního zdravotního ústavu. sdělení je tříděno po skupinách podle převažujícího způsobu přenosu. Tam, kde to je významné jsou uvedeny i dlouhodobé trendy ve výskytu vybraných hlášených infekčních nemocí v ilustraticních grafech.

Základní designy epidemiologických studií. Deskriptivní charakteristiky, osoba, místo, čas a jejich užití při třídění dat. Studie observační  (studie průřezové, studie případů a kontrol, studie kohortové) a studie intervenční, uvedeno s konkrétními příklady již publikovaných studií. Asociace a kauzalita . Výukový materiál ve formě prezentace a nebo e-learningového kurzu. pro přístup k formě e-learningu si vyžádejte přístupové údaje na Ústavu epidemiologie.

Výukový materiál, úvodní přednáška k problematice nozokomiálních nákaz. Původci nozokomiálních infekcí, cesty přenosu, vnímavost, specifické rizikové faktory, základní protiepidemická opatření, současná relevantní legislativa . Exogenní a endogenní nozokomiální infekce.

Oficiální stránky k výuce předmětu na 2.LF

Výukový materiál. Přehled aktuální epidemiologické situace ve výskytu vybraných nákaz v ČR.

Řešení kontrolních otázek z obecné epidemiologie.